Helenčina studánka podruhé, pro mě poprvé

Loni v červenci byla poprvé přesunuta mše svatá z našich kostelů do krásné přírody u Helenčiny studánky. Já jsem na ní loni bohužel nebyla, jela jsem s manželem „do práce“, byli jsme až kousek u Verony, známého to místa, kde bydlela Julie, hlavní hrdinka známé Shakespearovy tragédie Romeo a Julie.

Letos jsem se i já vypravila na místo, které opěvuje Vilém Mrštík a které dostalo jméno podle hlavní hrdinky jeho románu Pohádka máje. Mám moc ráda mše v přírodě, kdy nejsme omezeni kostelními zdmi. Stromy kolem vytvářely dostatečnou zábranu této polní, vlastně lesní mši. Sešlo se nás zde letos před svátkem Marie Magdalské kolem stovky věřících, z brněnských předměstí Bystrce, Žebětína a Kohoutovic, a samozřejmě z našich tří obcí – Veverských Knínic, Říčan a Ostrovačic, a také ze Zbýšova.

Jak říká Mrštík: „Studánka tu jako achát založený do smaragdu trávy rozlévala svoje vody a úkrytem se kradla k Lipovému vrchu…“ Tato slova napsal před více než 100 lety a tato studánka stále rozlévá svoje vody a je stále oblíbeným místem nejen zamilovaných, ale i všech poutníků a turistů, kteří se chtějí občerstvit opravdu dobrou a čistou vodou. Místo velice vhodné k modlitbě, k té nejhlubší modlitbě – mši svaté.

Nechci popisovat pocity z této mše, ty byly jasně vidět na tvářích lidí. Rádi přišli, i když někteří byli unavení z pěší cesty, někteří z jízdy na kole. Přesto určitě nelitovali námahy a času, který zde strávili.

Moje dcera zpracovává k maturitě zajímavé téma - stav studánek v České republice. Určitě jsme naší účastí a modlitbou přispěli k tomu, aby se jedna studánka a její okolí pročistilo – posvětilo.

Autoři článků: