Dějiny fary v Ostrovačicích

Fara v Ostrovačicích je poprvé zmíněna v roce 1255. V listině ze 6. listopadu onoho roku řeší král Václav spor břevnovského opata Martina s olomouckým biskupem Brunem o patronát a obsazování fary. Pře byla rozhodnuta ve prospěch opata, protože právo klášterní prý trvá od nepaměti.

V roce 1674 stará farní budova vyhořela a na jejím místě byla velmi brzy vystavena nová. V roce 1692 pak byla fara rozšířena o tzv. prelaturu, rezidenci, která sloužila rajhradskému společenství mnichů jako útočiště ve válečných časech. Po této přístavbě získala fara půdorysný tvar písmene "L" a autorem stavebních úprav je pravděpodobně velmi významný stavitel této doby Jan Blažej Santini. Jako své útočiště a úkryt použil rajhradský konvent faru již dříve, v roce 1683 (před nájezdy Kuruců, spojenců tureckého sultána). Prelatura jako úkryt byla poprvé využita v letech 1703 a 1707 jako ochrana před vpády loupeživého maďarského vojska na Moravu.

(čerpáno hlavně z webových stránek městyse Ostrovačice).