Poutě a poutní místa

Letos již druhým rokem vyrazila malá skupinka farníků z našich farností s panem farářem Ludvíkem Bradáčem do Ratíškovic, aby podpořili tamější "jižní proud" při hvězdicové pěší pouti na Velehrad.

Poutníci při této celorepublikové akci vycházejí z různých míst a postupně se během několika dnů jejich skupiny slévají ve větší proudy, nakonec se všichni sejdou v cíli své cesty - na památném Velehradě, jak říká jeden z organizátorů poutě P. Jan Peňáz "v rodném údolí naší víry, kultury a vzdělanosti".

V letošním roce jsem se poprvé zúčastnila pěší pouti na Velehrad. Podnětem mi bylo vyprávění a zkušenosti loňských účastníků. Vrátili se tak nadšeni a plni duchovní obnovy, že jsem si hned vyhradila pár dnů dovolené na konec srpna, abych se také mohla přidat k poutníkům.

Poslední zářijovou sobotu 26. 9. 2009 jsme podnikli farní výlet na Šmelcovnu. Zúčastnili se jej farníci z Říčan (34), Ostrovačic (10), Veverských Knínic (31), Javůrku (2 - ti si nás všimli při procházení jejich obcí), Domašova (1), Babic (2), a dokonce i jeden zástupce z farnosti Zbýšov. Sraz účastníků byl u kapličky na Javůrku, kam někteří dorazili auty, jiní (většina výletníků z Knínic) na kolech. Knínických cyklistů byly dokonce dvě skupinky - jedni vyjížděli z "horního" konce, druzí se vydali směrem na Hvozdec a pak po lesní silnici na Javůrek.

Přijeli ze všech končin České i Slovenské republiky, někteří, jako bývalí exulanti dokonce z Rakouska, Německa a Švýcarska. V rukách mnohých malé nákupní tašky z plastu či tkaniny, jaké se kdysi za komunismu běžně prodávaly v Československu. Někdo měl však i decentní, i když na dnešní dobu již staromódní koženou aktovku. Náhodně procházející muž kolem mne ji otevírá, s taktní zvědavostí hledím dovnitř.

Naše pouť do Říma při příležitosti svatořečení tehdy ještě blahoslavené Anežky České začala společnou modlitbou. Novénou ke sv. Anežce České v předvečer odjezdu.

Bylo nás dvanáct mladých lidí, kteří se 4. listopadu 1989 vydali třemi auty, aby byli při tom, když v bazilice sv. Petra v Římě bude papež Jan Pavel II. svatořečit Anežku Českou.

Mohu říci, že již tehdy, kdy jsem byla ještě v Praze, tedy před rokem 1989, se mezi mládeží šířila slova kardinála Tomáška: "Až bude svatořečena Anežka Česká, bude naše země svobodná."

V polovině října tohoto roku pořádala olomoucká arcidiecéze pouť do Svaté země. Zúčastnili jsme se jí společně ještě asi se čtyřmi sty poutníky, rozdělenými do osmi skupin. Byla to pouť, při které jsme putovali po místech, spojených s dějinami spásy.

První naše cesta vedla do Galileje, kde začalo a rozvíjelo se hlásání radostné zvěsti Ježíše Krista. Z města Tiberia, kde jsme byli ubytováni po dvě noci, jsme navštívili Nazaret, pohoří Karmel, Vrch blahoslavenství a horu Tábor. Taky jsme se plavili lodí po Genezaretském jezeře a zastavili se u řeky Jordánu.

20. září jsme navštívili v rámci setkání farníků rosického děkanství farnost v Dolních Kounicích. Setkání, velice dobře připravené místními farníky, bylo pro nás velikým poučením.

Začalo prohlídkou kláštera Rosa coeli (Růže nebeská), který zanikl již v 16. století a je dnes pouze ruinou, ale ve své době to byla jistě jedinečná stavba. Po prohlídce jsme se zúčastnili přednášky z historie Dolních Kounic i samotného kláštera. Druhá přednáška se týkala setkání mladých v Austrálii.

V jarním čísle Oříku (vyšel k Velikonocům) jsme si mohli přečíst podrobný popis pěší poutě na Velehrad. Jen stručně připomenu, že šlo o 8. ročník celorepublikového hvězdicového pochodu, skládajícího se z několika proudů. Ty se den před vyvrcholením pouti spojily na dvou místech už poměrně blízkých Velehradu, v Buchlovicích a v Boršicích.V každém místě vzdali poutníci při mši svaté dík za ochranu na cestě Panně Marii a sv. Jakubovi, patronu poutníků.

Ve čtvrtek 14. 8. 2008 se uskutečnila první obnovená pěší pouť ke kapli Matky Boží u hradu Veveří. Po dlouhém domlouvání se našemu otci Ludvíkovi podařilo zařídit slavení mše v této starodávné kapli, o které koluje celá řada pravdivých i nepravdivých historek.

Před dvěma roky jsme se zúčastnili pěší pouti na Velehrad. Z ní vám přináším krátké svědectví své přítelkyně, jak je později popsala pro farní zpravodaj ŘKF Bystrc (neboť odkud jsme vycházeli), a pro Immaculatu:

Jednou mi moje maminka vyprávěla, jak se s partou mladých vypravovali na společné poutě. Z této party o několik let později vzešla dvě řeholní a tři kněžská povolání a dvě velmi početné rodiny. Při této životní zkušenosti svých rodičů jsem se neubránila myšlence, že na těch pěších poutích jistě něco bude.

V loňském roce na přelomu října a listopadu jsme navštívili jedno z nejznámějších letovisek Sharm el Sheikh. Nachází se až na nejjižnějším cípu Sinajského poloostrova. Odtud organizují cestovní kanceláře pro své klienty různé zájezdy. Vybrali jsme si z nich zájezd na Svatou horu, jinak nazývanou Mojžíšovou horou, horou Sinaj - Moses mountain, Gebel (Džebel) Musa, která je 2285 m vysoká.

Snad všichni křesťané naší vlasti spojují kořeny naší víry s Velehradem. Tam se také konaly velké poutě, sjezdy, konference v dobách minulých i nedávných.

Velkým mezníkem velehradských poutí byl 22. duben 1990, kdy Velehrad navštívil papež Jan Pavel II. Tehdy vyzdvihl dějinnou i současnou nezastupitelnou roli tohoto místa, jako průsečíku mezi Východem a Západem, jako spojnici dvou plící, kterými církev dýchá - západní a východní.

Rád bych se s vámi touto cestou podělil o svoje pocity z mého prvního farního výletu na Svatý Kopeček u Olomouce. Promiňte mi, že však zůstanu pouze u pocitu, ten den jsem totiž vůbec nic neviděl. Zato slyšel jsem toho opravdu moc...

Maminka se dlouho rozmýšlela, zda mě má vůbec vzít s sebou, nebo zda zůstaneme doma. Já jsem v té době měl teprve 38 týdnů a tak si nebyla jistá, jestli to společně zvládneme. Ale můj naprostý klid ji přesvědčil a tak jsme opravdu celá rodina vyrazili. Několik poznámek z mého deníčku:

Drazí bratři a sestry, milí farníci,

těmito slovy bych se rád zamyslel nad naším společným poutním zájezdem k Panně Marii Pomocné do Zlatých Hor.