Výchova

Člověk vychovávaný v tradiční křesťanské rodině, je vedený k uznávání a dodržování určitých hodnot. Ze svého dětství a mládí si pamatuji, že porušení tohoto řádu se poměrně hodně řešilo a trestalo.

Milí farníci,

podzimní zpravodaj vychází vždy před slavností sv. Václava a po památce jeho babičky sv. Ludmily. Nacházíme se právě mezi nimi, jsme i v tomto smyslu obklopeni svatými, kteří se dívají na nás z nebe a povzbuzují nás při našem životním putování, nejen ti zmínění dva čeští patroni. Jak říká autor listu Židům (12,12), „nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají“, a myslí tím svědky víry – Abraháma, Pannu Marii a ostatní svaté, taky sv. Václava a sv. Ludmilu (viz KKC 164-165).

Každoročně v tuto dobu znovu a znovu přemýšlím o naší nejmladší generaci, o našich dětech, naší budoucnosti a o jejich výchově. Ta je v dnešní době, kdy na děti čeká tolik svod a lákadel, velmi těžká...

Květnové oslavy 700. výročí narození „Otce vlasti“ mi mnohé připomněly. Přemýšlela jsem o tom, jestli si můžeme vzít poučení o výchově dětí v minulosti. A když o dětech, začnu tedy pohádkou.

Děti jsou na táboře stále lépe a dokonaleji vychovávány ve víře. Jak?

Milí farníci,

podzimní zpravodaj vychází vždy před slavností sv. Václava a po památce jeho babičky sv. Ludmily. Nacházíme se právě mezi nimi, jsme i v tomto smyslu obklopeni svatými, kteří se dívají na nás z nebe a povzbuzují nás při našem životním putování, nejen ti zmínění dva čeští patroni. Jak říká autor listu Židům (12,12), „nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají“, a myslí tím svědky víry – Abraháma, Pannu Marii a ostatní svaté, taky sv. Václava a sv. Ludmilu (viz KKC 164-165).

Tak konečně spí. Oba mé poklady. V tom večerním sprintu krmení, koupání a uspávání vlastně ani přesně nevím, kdy se setmělo.  Tma za okny ale jasně říká, že den pomalu dohasíná. Další den. Přemýšlím, do čeho se pustím – uklidím horu nádobí v kuchyni, zaperu poblinkané oblečení naší malé slečny nebo se chopím žehličky a neohroženě se postavím k žehlicímu prknu, aby měli ti mí chlapi zítra co na sebe. Těžká volba. Moji hlavu pomalu obestírají chmury hodné přítele Hamleta. Oč tu vlastně běží? Toť otázka!

Historie školy v Ostrovačicích je úzce spjata s fungováním benediktinského řádu, který byl vždy známý svým vstřícným a vřelým přístupem ke vzdělání nejenom svých členů, ale i farníků v obcích, ve kterých působili a hlásali své heslo „Ora et labora“ (tj. Modli se a pracuj). A pracovitost byla jejich hlavním posláním i ve vzdělávání. Také proto první písemná zmínka o škole v Ostrovačicích pochází již z doby, kdy císařovna Marie Terezie, velká školská reformátorka, ještě nebyla ani na světě, a to z roku 1675.

Nedávno jsem slyšela rozhovor s Naomi Aldorf, rodinnou terapeutkou a autorkou knížky „Vychováváme děti a rosteme s nimi“, byl o výchově dětí. Velmi mě zaujal a tak bych se s Vámi chtěla podělit o pár postřehů.

Sama vím, že vychovávat děti není vůbec jednoduché, je to běh na celý život s výsledkem, který nedokážeme předvídat. A také vím, že jednodušší je určitě vychovávat děti sousedů, známých, ale s vlastními si leckdy nevíme rady. Proto i Vám nabízím několik myšlenek, které mě oslovily.

Mají-li naše rodiny fungovat, je důležité si uvědomovat, že rodina je nejmenší společenství, ve kterém se musíme snažit brát ohled jeden na druhého, zvláště když v ní  vyrůstají malé děti.

Důležitý je náš postoj v rozličných situacích – se členy mé i širší rodiny, s nenadálými návštěvami, se sousedy atd., neboť naše jednání je pozorováno očima našich dětí, které se tak nepřímo vychovávají. Podvědomě totiž hodnotí náš vztah a chování jak k bližnímu, tak ke společnosti.

O laskavosti

Ať je laskavost duší nejvyšším principem výchovy. Právě laskavost dává výchovnému vztahu rozměr synovský a bratrský a výchovné prostředí tak mění v rodinu. Don Bosco a jeho charakteristika laskavosti: „Laskavost je láska projevovaná slovy, skutky, dokonce i výrazem tváře a očí“. Je důležité být vždy laskavý, nikdy nepřehánět. Laskavost a vlídnost nesmí lásku znehodnocovat. Je důležité však být neoblomný a přísný v případě, když jde o neposlušnost, krádež apod. Nechceme a nemůžeme děti rozmazlovat.

V sobotu 17. listopadu 2012 jsem se zúčastnila diecézního setkání katechetů v Brně na Biskupském gymnáziu. Jednotnou myšlenkou celého programu byl Rok Cyrila a Metoděje a Rok víry – naše kořeny a naše současnost. Setkání zahájil otec biskup Vojtěch Cikrle.

Prvním přednášejícím byl prof. PhDr. Miloslav Pojsl, který na téma Ke kořenům naší víry zdůraznil některé zajímavosti z Cyrilometodějské mise.

Názvy některých kapitol

• Laskavé slovo maminky
• Výchova je záležitostí srdce.
• Je možné prožít rodičovství ve spěchu?
• Když se dítě špatně chová

Typ pro rodiče, jak účinně napomínat

• V některých chvílích bychom nejraději naložili s dětmi tak, jako s nevyžádanou zásilkou – vrátili bychom je zpět odesílateli.

Stali jsme se seniory = jsme dědeček a babička. Víme, kolik radosti, hrdosti, ba i pýchy, ale také obav, starostí i úzkostí nám naše prarodičovství přináší.

Jan Sokol napsal, že "psychologové znovu objevili důležitost vztahu dětí s prarodiči" a zdůrazňují jeho význam. Děti mají v prarodičích další blízké osoby, které jim předávají společný svět hodnot, vztahů a souvislostí. Dětem se tak velmi rozšiřuje jejich horizont.

Začal nový školní rok 2011 – 12, a vzápětí (16. 9.) si připomínáme svátek sv. Ludmily, babičky a vychovatelky sv. Václava. Je tedy důvod se zamyslet nad dětmi a výchovou.

Děti jsou naše radost a požehnání, když je dobře vychováme. Není těžké stát se rodičem, ale je velmi těžké být rodičem. Všichni si přejeme mít děti krásné, zdravé a nadané. Tyto dary však nejsou rozdány všem stejně. Proto musíme umět přijmout děti takové, jaké jsou a ne jaké bychom si přáli. Svým přístupem a výchovou můžeme pro děti mnoho udělat.

Otče Josefe, naši farníci rádi vzpomínají na Vaše vystoupení při postní duchovní obnově letos na jaře v Ostrovačicích. Co děláte teď na konci prázdnin a jak se připravujete na nový školní rok?