Svatý týden

Drazí bratři a sestry v Kristu,

blíží se velikonoční svátky a my si budeme připomínat ustanovení eucharistie, která vychází z Pesachové, sederové večeře. I Pán Ježíš toužil spolu se svými učedníky jíst velikonočního beránka, jako symbol vysvobození Izraele z otroctví Egypta.

Pro nás v dnešní době je sederová večeře plná hlubokých symbolů, kterým těžko můžeme plně porozumět, sederová večeře je pro nás zdlouhavá a kulturně cizí, a přitom právě během této večeře Pán Ježíš ustanovil eucharistii a předal ji apoštolům, své církvi, jako stálou přítomnost sebe sama mezi námi.

Milí farníci, přátelé, při Velikonoční vigilii uslyšíme slova apoštola Pavla: My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání (Řím 6).

Letos se naše rodina zúčastnila sederové večeře v naší farnosti. Neuměli jsme si příliš představit, co nás čeká, a víceméně jsme šli opravdu na večeři. Nevěděli jsme nic bližšího o podstatě takové hostiny. Během večera jsme poznali, že sederová večeře je ryze setkáním na připomínku Ježíšovy poslední večeře s učedníky. U Židů probíhala jako tradiční rodinná bohoslužba ke svátku nekvašených chlebů. V této večeři jsou obsažena požehnání a modlitby, jež tvoří nejhlubší zdroj křesťanské liturgie, zvláště svátosti Večeře Páně – Eucharistie.

V křesťanském pojetí je Zelený čtvrtek spojován s Poslední večeří Páně, při níž Ježíš ustanovil slavení eucharistie. V židovském prostředí začíná Pesach, svátek, jímž si židé připomínají osvobození z egyptského otroctví. Při večeři jedí beránka a nekvašené chleby jako tenkrát jejich předkové. K takové večeři vlastně zasedl před svým umučením podle evangelistů i Ježíš se svými učedníky.

Ještě je slyšet
ten pronikavý cinkot třiceti stříbrných
dopadajících na dlažbu chrámu v Jeruzalémě

Peníze za zradu,
za nevinně prolitou krev,
Krev Boží, jedinou,
která má moc z nás sejmout pravěký hřích
a nás očistit z našich vin

A jak to ústy proroka přikázal Hospodin,
aniž by si to uvědomili,
nechali sesbírat rabíni
ty mince v chrámě pohozené,
a koupili za ně pole hrnčířovo
k pohřbívání cizinců.

Neptej se, člověče, na to. co trpíš ty, nýbrž co vytrpěl On. Z toho, co pro tebe učinil, poznej, jak si tě cenil.

Sv. Bernard z Clairvaux