Zdeněk Pololáník

Až budu umírat, o to Tě prosím, Matko Boží
Ty sama zhasni červenou lampu srdce mého
a těm, kteří mne budou oplakávati, se zjev
podobou květin, které jsem miloval,
poněvadž jsou krásné jako Tvé panny
a mlčí.

 A vy, přátele moji, netruchlete!
Dopodrobna vás znám a jenom svou smrtí
mohu se odvděčiti za vaši lásku,
která neviděla mých slabostí.

Nedávno se mi dostala do rukou kniha Alaina Boudra „Umývač výloh a arcibiskup“, která byla původně vydaná ve francouzštině roku 1994, a teprve v roku 2016 u nás v nakladatelství Nové město.

V průběhu posledních dvou let jsme spolu s Petrem Baranem točili dokumentární snímek o hudebním skladateli Zdeňku Pololáníkovi. Byly to dva roky krásné práce, ale také překvapivě náročné. Když za mnou Petr Baran s námětem přišel, divil jsem se, proč portrét známého hudebního skladatele nenatočí sám, vždyť krátkých dokumentů o uměleckých osobnostech natočil již celou řadu. Avšak bezprostředně po seznámení s panem Zdeňkem jsem pochopil, že tato práce bude patřit k těm nelehkým. Ne snad, že by se nám s panem Pololáníkem či jeho paní nepracovalo dobře, to zcela naopak.

Milý pane Pololáníku,

k Vašemu krásnému a významnému životnímu jubileu přijměte, prosím, skromné – byť trochu opožděné – přání všeho nejlepšího.
Ať usměvavé hvězdy štěstí padají Vám do dlaní, ať oči září bez bolesti a zdraví vchází bez ptaní.
A Múza Vaše věrná ať přichází dál laskavá a v hudbě Vaší nadále ať srdce horké zůstává!

S úctou Váš Lubomír Műller.

Milý Zdeňku!

V dnešní internetové době si můžeme v různých vyhledávačích snadno nalézt základní životopisné údaje Zdeňka Pololáníka, v současnosti nejvýznamnějšího občana Ostrovačic. To, že 25. Října 2015 oslavil své krásné osmdesátiny, jsme již většinou také slyšeli a mnoho z nás mu k nim osobně také blahopřálo. V tomto svátečním čase mi tedy dovolte malý pohled o dva měsíce zpátky a návrat k tomuto významnému životního výročí našeho čestného občana, ale především přátelského, přívětivého a vstřícného člověka.

V těchto dnech se dožil významného životního jubilea ostrovačický farník a varhaník, významný hudební skladatel pan Zdeněk Pololáník. Přejeme mu všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, Božího požehnání a, samozřejmě, bohatou tvůrčí inspiraci.

V letošním roce, kdy oslavil své životní jubileum pan Zdeněk Pololáník, se nám dostala velká nabídka koncertů, s uvedením jeho skladeb i děl ostatních autorů. Měla jsem možnost zúčastnit se říjnového koncertu v Porta coeli v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Předklášteří u Tišnova. Účinkoval zde orchestr katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, Dómský smíšený sbor Brno, Cantus Morkovice se sbormistrem Vladimírem Blešou, na varhany hrála paní Dagmar Kolařová a řídil Petr Kolař. Stala jsem se svědkem nevšedního zážitku, o který bych se chtěla s vámi podělit.

Je pro mě veliká čest působit ve farnosti, kde žije takový člověk jako je pan Zdeněk Pololáník. Znovu a znovu se mi stává, že se mě někdo z kněží zeptá: A ty, kde vlastně teď jsi? V Ostrovačicích, odpovídám. A on na to: Á, Ostrovačice, pan Pololáník…

Pan Pololáník je úplně obyčejný prostý člověk se zdravým selským rozumem a příjemnou povahou. Jeho hudba s tím je částečně v protikladu: vůbec není tak prostá, jednoduchá a snadná, alespoň některé části jeho díla.